Rozhovor s Terezou Chaloupkovou aka Veselou chaloupkou

Moc se nám líbil seriál O výchově hrou s Veselou chaloupkou v Agátině světě, a tak jsme Terezu Chaloupkovou, autorku zmiňovaného blogu, požádali o rozhovor. Zajímalo nás, odkud se ta hravost vzala a co jí inspiruje jako paní učitelku a maminku.

Terezo, seriál o hrách na blogu Agátina světa Výchova hrou s Veselou chaloupkou měl obrovský úspěch. Čím si vysvětluješ, že v dnešní době rodiče vybírají pro své děti právě hry? 

Je to rozhodně dobou, ve které žijeme. Všeho máme dostatek, žijeme v blahobytu a máme spoustu času, který nemusíme trávit sháněním potravy nebo obděláváním pole, jak tomu bylo kdysi. Proto se naše pozornost soustřeďuje na děti (a někdy k jejich neprospěchu), máme mnohem více prostoru s nimi trávit čas a chceme, aby byly úspěšné, proto se jim snažíme dát co nejvíce.

Hry se zdá, že tě doprovází nejen v rodičovství, ale i tvé učitelské praxi. Odkud se jejich obliba u vás vzala? Máte hravost v rodině?

Hravost určitě v rodině máme. Rozhodně vychází z toho, v čem jsem sama vyrůstala a kam mě nasměrovali a co mi ukázali moji rodiče. Myslím, že jsme hodně aktivní rodina – pořádáme tábory, víkendové akce, výlety, cestujeme… Teď s mýma kluky to ještě získává nový rozměr.

Seriál nás provází vývojem dítěte a na konkrétních hrách ukazuje, co a jak hravě a zábavně rozvíjet. Jaká hra a potažmo zádrhel jste řešili doma, bylo něco takového?

Velký zádrhel jsme doma asi přímo neřešili, vždycky jsme si ke všemu postupně našli cestu. Bylo pro mě ale veliké překvapení, jaký je rozdíl ve hře kluků a holek. Mám ségru, takže naše hry v dětství byly ryze holčičí. Bylo to o klidném tvoření, budování, hraní rolí. U svých synů jsem si musela zvyknout (a taky trochu nastudovat) jiný styl hry; kluci jsou při hrách více impulzivní (a je to zcela v pořádku), nejprve více bourají než budují, atd. Když s nimi postavím vláčkodráhu, rozhodně tam musí být díra na mostě, aby vlak vykolejil a přijela sanitka… a to mi při holčičím hraní jde proti srsti, já bych most raději ozdobila kytičkami.

Není úplně běžné nosit do výuky hry. Jak na to na začátku reagovali rodiče dětí a tví kolegové?

Mám výhodu, že jsem na malé škole a používání her s menším počtem dětí je určitě reálnější. Nicméně mám pocit, že bych se toho nevzdala ani s větším počtem. Také mám asi více možnost ovlivnit, co se z peněz zakoupí, protože mám pouze 2 kolegyně. Pro děti jsou hry obrovskou motivací…. Někdy dokáží zadané úkoly udělat klidně o polovinu rychleji, aby mohly jít na koberec s hrou. Věřím, že jim to dá mnohem více než opisovat dalších deset příkladů do sešitu. Musím také ale zmínit, že je to dvousečné, protože děti to pak doma prezentují, že se ve škole neučily, ale hrály si hry. To už rodiče slyší rádi o něco méně.

Předpokládám, že paní učitelka jsi chtěla být už jako holčička, ne?

Paní učitelka jsem od mala být nechtěla, celý život jsem pracovala s dětmi na táborech, kroužcích, na doučování a nebylo mi to už nijak vzácné. Mířila jsem po gymplu do oblasti sportovního managementu, ale nedostala jsem se tam. Byl to docela zlomový okamžik, protože do té doby mi vše vycházelo a jako “nouzovka” byla pedagogická fakulta. Ta se nakonec ukázala jako volba šitá na míru – asi to “někdo” věděl dřív než já.

Tvůj blog Veselá chaloupka je plný nápadů do výuky i typu právě na hry. Jak tě napadlo psát blog?

Už od vysoké školy jsem si začala tvořit materiály do výuky. Snažím se hledat cesty, jak učivo co nejlépe pojmout a vysvětlit pro konkrétní žáky. Každému totiž vyhovuje jiný styl učení, proto je to proces na celý život. Když už si myslím, že to mám vyladěné, přijde dítě XY, které mi to zase celé převrátí naruby. Měla jsem výbornou zpětnou vazbu od okolí, tak jsem si řekla, proč si dobré a osvědčené nápady jen “schovávat” do šuplíku. Začala jsem je zveřejňovat, třeba někomu hodně pomůžou.

Ale přeci jen paní učitelka – blogerka, jde to dohromady? A jde to zvládnout dohromady ještě s maminkou?

Paní učitelka – blogerka – maminka jde ruku v ruce. Hlídám si ale, abych nenapsala ze školy něco osobního nebo konkrétního, co by na někoho poukazovalo. To bych nepovažovala za profesionální, takže se snažím držet obecné roviny. Sama se moc ráda vzdělávám a inspiruji od ostatních. A maminka? To mám v hlavě srovnané a to je pro mě rozhodně priorita, ale i moje děti musí vědět, že mám své zájmy a aktivity.

Tvým klukům jsou 4 roky a 7 let. Jaké další hry plánujete? A podle čeho hry vybíráš? Čteš například recenze?

Jsme doma těmi hrami doslova zavaleni, ale na druhou stranu musím říct, že je celkem všechny stíháme protočit. Naštěstí mám malou neteř, tak je má kdo podědit, protože je považuji za opravdové poklady. Velkou slabost mám pro vše od DJECO. Jejich hry přijdou mi opravdu naprosto geniální a pořád vychází nové a nové… Je fajn, že třeba právě na webu Agátina světa jsou zveřejněná pravidla. Než si něco objednám, ráda si je přečtu. Jak mě nějaká hra nadchne hodně, většinou hned objednám, hra přijde a zkoušíme ji. Minule jsem se pokusila schovat Savanimo na květnové narozeniny. No haha, ve skříni vydržela asi jen týden. Prostě si ten život užíváme.

Řada her má podobný principu, takže už se snažím vybírat takové typy, které doma nemáme, i když se mi třeba provedení líbí moc.

Za pár týdnů začnou zápisy do první třídy a my už se nemůžeme dočkat tvého článku. Jak se na zápisy připravuješ ty jako pedagog?

Pro mě samotný zápis není ve znamení velkých příprav. Jen vymýšlíme většinou nějakou výzdobu školy, téma zápisu a dárečky, které si děti odnesou. Typy úkolů, které zařazuji na zápis, mám vyzkoušené a jsem s nimi spokojena. Za 15-20 minut toho člověk moc nestihne, má to spíše motivační charakter pro děti a je to první adaptace na školní prostředí.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na shledanou s Veselou chaloupkou na Kreativním Festivalu v Brně!