Recenze hry: Doba kamenná Junior

Přinášíme vám další z recenzí na společenskou hru Doba kamenná Junior. Jejím autorem je Monika Domincová a její dcera Karolína.

Máte rádi učení hrou? Jako obdivovatelka  velkého pedagoga a humanisty Komenského jsem pro vzdělávání formou toho, co nás baví, zajímá a upoutá. Neměla jsem  štěstí na učitele dějepisu. Ne proto, že by snad byli moc přísní či nespravedliví. Nedokázali mě přivést k tajemnému kouzlu objevování historických souvislostí a paralel k dnešku. Dějepis mě zkrátka nebavil. Jsem  proto ráda, že v dnešní době je tolik zdrojů, které nám dokáží přiblížit historii názorně – mnohdy si na ni můžeme dokonce i sáhnout, jindy díky pokročilé práci grafiků prožijeme realitu téměř jako její součást.

Hra Doba kamenná sice není 3D, nemá displej ani zvuky, nehýbe se sama. Ale to je právě na ní to nejlepší! V epoše tabletů a počítačových her nás provází prostředím života  doby před tisíci lety, a to v jeho nejzákladnějších principech. 

Dlouho jsem váhala, jestli má smysl si hru pořídit. Grafické ztvárnění mě sice uchvátilo na první pohled, ale celkově se mi hra zdála  příliš jednoduchá. Pár obrázků a osm políček uspořádaných cyklicky dokola, tři domečky, jednoduché symboly a pes. Co by kdo čekal?

Nenechte se však zmást! Už textu pravidel hry dávám „výbornou“. Nezačínají totiž obvyklým „cíl hry“ a „hra obsahuje“, nýbrž poutavým povídáním o životě prvních lidí. Dozvídáme se o dětech a jejich  citovém způsobu prožívání o tom, že právě v této době si člověk k sobě připoutává první divoké vlky a domestikuje je až k dnešním mazlíčkům. Názorně vnímáme, co lidé v té době vyráběli, jak stavěli svá obydlí a že se v práci neměli čas ani na chvíli zastavit. Pochopíme i to, jak jedli a jak třeba přišli na princip pálení keramiky. Vidíme i oheň a jeho důležitost v tehdejším světě lidí. Pro dnešní děti, jejichž obrázek  domova a jeho bezprostředního okolí je tolik jiný, je až zdravotně nezbytné na chvíli přesunout mysl k základním potřebám života a přežití; čistá voda v řece, les, hlína, bobule, lov, výroba vlastníma rukama a věrný čtyřnohý přítel po boku. 

 

Už po pár minutách otáčení kartiček a sbírání surovin mi bylo jasné, že u jedné hry nezůstane. Ano, hráli jsme snad pětkrát za sebou, a kdyby nás čas netlačil, asi bychom hráli do kuropění  ☺.

Co nám tedy tolik učarovalo? Především to, že  bylo nutné po celou dobu hraní přemýšlet. Žádné flákání. To poslední, co jsem od hry očekávala. Náš herní příběh totiž rafinovaně kombinuje sbírání konkrétních surovin, které potřebuji na postavení tří chýší, jejichž cenu znám ve chvíli, kdy se karta chýše „odtajní“, a nutnosti pilovat svou paměť. Paměťové hry máme  ve velké oblibě zejména proto, že má dcera odmalička odmítá hry, kde je jediným cílem zapamatovat si nějakou informaci. Myslím, že to prostě bolí. A některé z nás to asi bolí víc. A tak potřebujeme trénink této dovednosti schovat – doslova zabalit do atraktivního balíčku plného strategie a hledání řešení. Zde se to povedlo na maximum!

Oblíbená kostka postavená na náhodě a štěstí je ve hře Doba kamenná Junior totiž nahrazena dokonalou myšlenkou, že kolem hry jsou náhodně lícem dolů otočené žetony obsahující mj. právě hodnoty padající na kostce. To však není všechno. Můžete si pamatovat, kde je žeton s konkrétní surovinou a na tu se pak přesunout bez nutnosti počítání polí. Když máte nasbíráno vše potřebné pro stavbu chýše, bez žetonu „staveniště“ ji nepostavíte. Takže… pamatujete si, na jaké pozici tento žeton byl? Ne? Tak bohužel. Ztrácíte drahocenný čas a soupeř toho využije – pokud má dobrou paměť! 

Pokud se vám nepodaří získat přesnou kombinaci surovin/zboží pro stavbu chýší  v nabídce na hrací desce, máte stále šanci nepotřebné věci směnit. Ale – musíte si pamatovat, kde leží žeton „obchodní místo“ ☺.  Nebo polohu kostky s konkrétním počtem teček, která vás k němu dovede. Pokud víte! Prima, tak hop tam a vyměňte vše, co potřebujete.

Vaše nasbírané zboží a suroviny navíc nemusíte ukazovat ostatním. Pro ně tedy může být těžké (když si v průběhu hry nepamatují, kdo a co již nasbíral), odhadnout, na kterou chýši z nabídky sbíráte suroviny. Může se tak snadno stát, že vám soupeř vyfoukne vámi vybranou chýši před nosem. Hra má totiž spád a každé kolo, kde uděláte chybu, znamená ztrátu na konečném výsledku.

Pokud vás od dosažení cíle hry – tedy postavení tří chýší – dělí jedna surovina, která již není k dispozici nebo nevíte, kde je, anebo (a to je také velkým ztížením hry nutícím nás všechny ke strategickému myšlení a volbě alternativních variant) je již žeton otočený, takže si ho vy vybrat nemůžete, využijte třeba  žeton psa, který slouží jako žolík.

Mám však několik výhrad k autorům hry. Jednak to, že hra je určená pro děti od 5 let. Ano, malé děti mohou hrát s námi a klidně i vyhrát – třeba díky dobré paměti. Pochopí, že je potřeba otočit žeton a skočit na uvedený symbol či provést tolik kroků, kolik je teček na kostce. Zřejmě pochopí i fakt, že každá chýše se dá postavit za jinou kombinaci zboží. Mohou se i snažit získat chýše tři. Aby však dítko neztratilo ani jediné kolo nestrategickým krokem, to je podle našeho názoru již spíše věcí náhody. Shodujeme se v názoru , že  naprosto přiměřený věk je 7 let, protože v tomto věku si již dítě opravdu zapřemýšlí a pořádně zahraje. To činí hru vhodnou vlastně pro celou rodinu. Malinké dětičky, které již nespolknou drobné předměty, si mohou pohrát s poctivými figurkami a surovinami ze dřeva.

Změnila bych u definice hry také čas, který je potřebný na jednu hru. Myslím, že kvalitu koncepce hry dost degraduje. Pokud si představím hry na 15 minut, je to spíš honička, kdo dřív… Také je potřeba všechny díly na začátku hry poskládat na správná místa, což vyžaduje rovněž určitý čas. Hra zcela jistě  trvá déle než 15 minut, pokud u ní navíc přemýšlíte o každém kroku. Odhaduji celkem tak půl hodinky všeho všudy. Nevylučuji však, že by se to nedalo za 15 minut zvládnout. 

Poslední změnu v koncepci bych navrhla pro závěr. V pravidlech je uvedeno, že jakmile někdo postaví svou poslední, tedy třetí chýši, hra okamžitě končí. Pokud však promýšlíte pečlivě každý svůj krok, na závěr má začínající hráč obrovskou výhodu. Jeden tah navíc zkrátka může rozhodnout hru. Nám se to stalo několikrát. Proto jsme dohrávali tak, aby každý měl stejný počet tahů. Zdá se nám to spravedlivější. Některé děti by mohlo po férovém boji mrzet, že vlastně neměly šanci vyhrát. Druhou možností je hrát vícekrát a počátečního hráče střídat.

Pokud máte rádi historická témata a doba prvních lidí lovících mamuty vaše děti osloví, určitě doporučujeme jedním hlasem ponořit se do čtení pravidel a vžít se do role pravěkých lidí.

„V době kamenné před 10 000 lety se život lidí velmi lišil od toho dnešního. Lidé museli pilně pracovat, aby si postavili skromné chýše, a své jídlo si lovili nebo sbírali bobule a houby. Své životy žili obklopeni přírodou. Když slunce zapadlo, kvůli světlu a teplu se shromažďovali okolo ohně….“ Je těžké odolat a nečíst dál…