Adventní rozhovor s Andreou Chaloupkovou

V předvánočním čase vám přinášíme inspirativní a krásný rozhovor s Andreou Chaloupkovou z Jihlavy, maminkou prvňáčka Filípka, která svým příběhem inspiruje ostatní na Instagramu a na svém blogu www.kozi-zivot.cz

Filípek nastoupil letos v září do první třídy. Pro tebe to byl velký cíl a milník v dlouhém boji s vážnými zdravotními obtížemi, se kterými jsi se před dvěma lety musela začít potýkat. Fotka z rána prvního školního dne je nádherná, dojemná a nesmírně silná.. Jak na ten den vzpomínáš?

Ano, byl to pro nás oba opravdu velký okamžik. Celou dobu mé intenzivní léčby jsem si moc přála dovést Filipka do školy. Stát mu v jeho velký den po boku. Bylo to pro mě dojemné dvojnásob.

 

Začátek školy je prý jako šestinedělí, svět je vzhůru nohama. Souhlasíš? Jak jste se učili nový režim, úkoly, kamarády, povinnosti? 

Je pravda, že některé věci máme dané jinak. Často si připomínáme, že když nejde o život, jde o malé věci. Měla jsem obavy z toho, jak bude Filípek reagovat na nový kolektiv a povinnosti. O učení jsem ani tak obavy neměla. Musím ale říci, že mě velmi překvapil svoji svědomitostí. Škola mu jde zatím skvěle. Měli jsme štěstí na paní učitelku, což je podle mě základ. Filípek se tak každý den do školy těší. Doufám, že to dlouho vydrží. Bez pomoci rodičů by to všechno však bylo velmi náročné a něco nereálné. Kvůli práci dojíždím z Jihlavy do Prahy, a tak mi pomáhají s vyzvedáváním z družiny a kroužky.

Říjen byl ve znamení prevence rakoviny prsu, tvůj vlastní projekt #3zazivot podpořil Avon, fotky nalakaných nehtů zaplnily internetových prostor. Kromě toho, že vůbec nechápu, kde bereš všechnu tu energii, obdivuji tvé nasazení v charitativní práci. Jak se z tvého pohledu projekt vydařil a co máš v plánu dalšího?

Děkuji moc za zmínku o projektu a především za Agátino (www.agatinsvet.cz, pozn.redakce) zapojení se. Moje nemoc mě v mnoha směrech inspirovala a projekt #3zaživot  je jedním z nich. Druhý ročník projektu se velmi vydařil a jsem ráda za všechnu jeho podporu. Je velmi důležité o prevenci a nemocech celkově mluvit a já se snažím svým příběhem ukázat, jak málo vlastně stačí, aby se člověku zcela změnil život. Když mohu, velmi ráda pomohu. Momentálně probíhá další sbírka lízátek, ta pak předávám na dětská onkologická oddělení. Lízátko pomáhá zahnat pachuť po chemoterapii. Sbíráme taky různé psací potřeby a hry, které krátí dětem čas po nemocnicích.

Vánoce jsou tu za necelé tři týdny, se školákem jsou možná už víc dospělácké. Většina rodičů prvňáčků čelí všetečným otázkám o existenci Ježíška. Je prakticky nemožné to ustát a nepřiznat pravdu. Jak je to u vás? A jaký příběh se bude nadále u vás pojit se Štědrým dnem?

Prozatím se mi daří u nás stále Ježíška vítat. O to víc si letošní Vánoce chci užít, plně si uvědomuji, jak čas letí a děti rychle rostou. Myslím, že to můžou být poslední Vánoce s dětskou kouzelnou vírou. Ježíšek bude ale chodit pořád. My máme rodinnou tradici, večer před Štědrým dnem vždy společně posedíme a vzpomínáme na společné zážitky, ale i na ty, kteří s námi již nejsou. Vánoce u nás nejsou o dárcích, ale o společně stráveném čase. Koukáme společně na pohádky, před večeří chodíme do ZOO, rozkrajujeme jablka, posíláme skořápky… máme myslím tradiční svátky.    

Jak se na svátky připravujete? Kdy pečete cukroví, kdy zdobíte stromeček? Jak trávíte Štědrý den?

Od začátku adventu se chystáme a jsme naladěni. Letos jsme pekli perníčky v půlce listopadu a už je snědli. Další druhy nás čekají. Stromeček zdobíme brzy, máme rádi, jak nám doma voní, a chceme si ho užít. Takže mnohdy už po Mikuláši. Štědrý den jsme vždycky u rodičů a společně si užíváme společnou pohodu. Večerní rozdávání dárků bylo vždy s fotkami a letos poprvé bude Filípek číst, tak se těším.

V dnešním veskrze materiálním světě stále více rodičů hledá pro své děti dárky, které budou splňovat celou řadu nároků.. Co je nejdůležitější pro tebe? Podle čeho dárky vybíráš?

Chci mu splnit přání, ta dětská radost a překvapení jsou k nezaplacení. Záleží mi na ,,trvanlivosti“ dárku, na tom, jak dlouho ho bude bavit. Zatím nikdy nechybělo lego, ale i hry. Velmi rádi hrajeme společně různé hry a tak dávám přednost hračkám-dárkům, díky kterým společně budeme trávit čas a Filípek se něco přiučí.

Máš nějaké vánoční přání? Co bys popřála nebo poradila rodičům do nového roku?

Všem bych popřála hlavně pevné zdraví. Všechno ostatní jsou opravdu řešitelné věci. Přeji všem co nejvíce společně stráveného času a nových zážitků, ty nám nikdo nevezme. Vánoční přání mám rok co rok stejné, aby se moje rodina sešla ve stejném složení nebo lépe větším počtu i další rok.  Přála bych si bílé Vánoce a protože se snažím si plnit sny, jedeme hned po Štědrém dnu na hory. Veselé Vánoce všem!